Opuntia

PÁJA & SAM
LÁSKA JAKO BRNO


Páju a Sama jsem čekala na šalinové zastávce Bělohorská, kde se před pár lety viděli úplně poprvé. Odtud jsme se vydali do kavárny Pole.

Chtěla jsem si nasbírat nějaké plusové body a tak, než jsem za nimi vyšla, hodila jsem do batohu Tak ještě jedno jaro tedy od J.H. Krchovského. Někde v mailu nebo na FB jsem totiž postřehla, že by se Páji mohla líbit a že vlastně bude hezký, když si u kafe budou číst. K mému překvapení na mě Pavča v šalině vytáhla sbírku básní s názvem Já už chci domů od stejného autora. Sam nezůstal pozadu s Egonem Bondym. Chvíli jsem přemýšlela, jestli si ty dva vlastně sama nechci vzít.

Já básně miluju. Krchovského čtu už nějaký ten pátek. Mamka kdysi říkala, že se jí knihovnice ptaly, jestli jí nevadí, že čtu tak těžký knihy, když je mi teprv 12 a tak jim velmi slušně odvětila, že ty frašky pro děti mě už neba.

Sam s Pájou mají snad ten nejsofistikovanější humor, se kterým jsem se doposud setkala. Pluje kolem nich jako takovej neviditelnej obláček hlášek, kterého si prostě nejde nevšimnout. Třeba když jsem jim chtěla vyfotit portrét tak mě Pavča poprosila, ať ji vyfotím jako Zemana s těma rukama pod bradou jako na oficiální fotce. Andrej Kiska už tak promakanou pózu na portrétu nemá, tak to po mě Sam nechtěl ...

Svatba bude v kovovém stylu a fotit budeme nejspíš v první brněnské strojírně, což je něco uplně jinčího než lesíky a louky, ale pokud jste městský zvíře nebudu vás tahat z vašeho přirozenýho prostředí.

Po pár kávách, dortících a poznámkám k volbám bylo hotovo a každej jsme si zase odšalinovali domů.

Using Format