Opuntia

Marťa a Peťa


S Marťou jsme si skoro rok psali jen meljlíky. Plánovala totiž svatbu ze zahraníčí, přesněji řečeno ze Zélandu. 

Když jsme se potom potkali nakraji Brna ve Starbuks měla jsem pocit, jako by jsme se znali už věky. Probrali jsme cestování, svatbu, školu a focení. Byla to prostě pohoda :)

Pár dnů na z5 jsem viděla na instaramu jedné paní spisovatelky nádherné makové políčko a tak jsem plna nadšení navrhla, že ho můžeme najít. Marťa semnou nadšeně souhlasila a tak jsme se vidali naivně a na punk hledat kvetoucí mák.

Podle fotek jistě poznáte, že jsme ho nakonec nenašli, ale byla to docela bžunda. Volat z okýnka na lidi jestli náhodou nepotkali makové políčko ... Petr vtipně poznamenal, že to musí bejt lidem divný.. z makovic se přece jde dostat do dobrý rauše. 

No a taky, že to divný bylo .. pár kluků se na nás podezřívavě koukalo a pak prohlásili, že jako slyšeli od spolužáků, že tam někde uplně v záádu se jde dobře nafetovat. Hihihihih.

Jenže ať sme jeli kamkoliv řepka kam se podívááš .. hrůza děs a bída, takže jsem nakonec fotili s nejbožejším světlem jaké jsem si na fotky mohla kdy přát v lesíku a v heřmánku. 


A teď pohádka o  tom jak Marťa k prstýnku přišla! Peťa si nejspíš všiml toho jak jsem šťastná a spokojená. Zakoukala jsem se na chvíli na moře a vlny a když jsem se otočila, Peťa klečel vedle mě na koleni a v ruce držel krabičku s prstýnkem. Byla jsem hrozně v šoku, nic takovýho jsem nečekala, ale zároveň jsem byla nadšená a hrozně šťastná. Začala jsem samozřejmě brečet štěstím a vrhla jsem se mu kolem krku. Z restaurace nám pak začali tleskat a všichni chtěli vidět TEN prstýnek.


Víc o zásnubách a cestování si počtěte u ní na blogu! :) 

http://lasenka.blogspot.cz/2017/08/samoa-1dil-prilet-do-raje-jak-jsem.html

Using Format